Úvodní slovo z vernisáže v evangelickém kostele v Soběhrdech

Michal Tomek maluje obrazy, které nám připomínají gotické nebo renesanční témata. Hory, stromy, ptáky, psy, městská architektura. Lámaná draperie, negeometrická perspektiva, barvy - to vše nám připomene gotické obrazy - mě osobně italské mistry jakým byl např. Ambrozio Lorenzetti nebo ranně renesanční Paolo Ucello, nebo seveřany: Bratry z Limburka...manýristického Arcimbolda. Mohl bych pokračovat dále.

Michal Tomek není kopistou. Reminiscence na klasické umění staví do nových souvislostí. Zvláště v období vrcholné gotiky se prolínala knižní malba spolu se sochařstvím a architekturou. Kovotepec vytvořil kupříkladu nádherně zdobený relikviář nebo antependium (vyšívaný závěs zakrývající přední stranu stolu páně). Architekt navrhl celou kapli, která byla vlastně takovým zvětšeným relikviářem. Nejnzámějším takovým relikviářem je kaple Sainte - Chapelle v Paříži, kterou si nechal postavit král Ludvík IX.

Tyto vztahy zajímají Michala Tomka.

MT není kopista nebo eklektik - člověk, který se pouze shlédl ve starém umění a teď nám svými obrazy říká, že stará doba byla kvalitnější. V Evropě je známé hnutí z 19. stol - umělců, kteří si říkali Nazaréni, navazující na obdobný proud zv. prerafaelismus. Tito malíři se snažili vrátit do doby před barokem a osvícenstvím a oživit bájnou prostotu gotického člověka.

Michal Tomek se snaží o něco jiného.

Sám v jednom rozhovoru říká, že jej jako restaurátora inspirovaly osudy předmětů uměleckých děl - které se náhodně setkávaly v depositářích.

To mi připadá jako jeden z důležitých klíčů k tvorbě Michala Tomka.
Samo o sobě sebou umělecké dílo nese nějaký příběh - důvod proč bylo vytvořeno, materiál, na něm bylo vytvořeno, autora, cenu, hodnotu stáří. A nyní je zasazeno do nových souvislostí. Vztah mezi příběhem díla a současnou dobou.

To je hluboké - filosofické téma - o němž debatují celé generace historiků umění, restaurátorů, památkářů.
Rád bych, kdybychom na jednotlivé otázky měli víc času a mohli je v tichu nechat doznít.

Co to je památka?
Co vlastně dělat s nalezeným předmětem?
Co si počít s odkrytou románskou nástěnnou malbou?
Co to je hodnota stáří? Je třeba chránit románskou nebo gotickou část přestavby kostela? Byla v minulosti vytvořena také díla méně hodnotná? Jak to poznat, podle jakých kritérií? Jak například odlišit falzum od originálu?
Můžeme si dovolit mít nadhled? Nad minulostí, nad sebou?

V důsledku se člověk střetává s otázkou po bytí. Lidé existují v čase, každý z nás má své vlastní dějiny. Naše civilizace má dějiny. Tyto dějiny ovlivňují přítomnost. Minulost působí skrze předměty - jenže ztrácíme souvislosti. Nemůžeme se dívat na gotické obrazy gotiky.
To všechno jsou otázky, které obsahují obrazy Michala Tomka.
Obrazy MT se tak spíš, než romantickým štkaním nad ztracenou minulostí, stávají vědomým zrcadlem zrcadlení minulosti.

Nejde tedy jen o arcimboldovské hraní si s formou (umělec sestavuje tvář z různých materiálů), ale sám arcimboldo tu tvoří jednu ze složek labyrintu.
Sám se stal znakem. V našem případě se obraz propojuje s textem a stává se knižní malbou. Nejsme náhodou uvnitř knihy? Nemohl by být evangelický kostel Písmem Svatým? Jeho znamením? Možná se nacházíme uvnitř několika stránek Bible.

Významy jsou tak komplikované, že divák tápe.
Stejně jako když tápeme při setkání s velmi starým předmětem a pociťujeme těžko vyslovitelnou bázeň.
Stejnou bázeň - jako když se pokoušíme zachytit současnost. Přítomný okamžik.
Nejde to. Domnívám se, že malíř zaznamenává právě tuto přesahující nekonečnost naší existence. V posledku tedy nejde o výpověď romantickou, ale expresivní.

Malíř to navíc často dělá s humorem a nadhledem.
Jako když v jednom svém cyklu zařadil do fiktivního rodokmene českých knížat Gustáva Husáka.
Někteří myslitelé říkají, že Biblické myšlení nás učí vnímat spíše budoucnost, než minulost. Říká se, že Bůh přichází z budoucnosti - podobně - jako když se z nebe spouští schody - ty schody jsou před námi a nad námi.
Jsem s vámi, jsem s tebou, říká Bůh - a je to vzkaz, který nám přichází naproti.
jsem s tebou - nejenom dnes - ale také ráno, ve dne, večer, v noci...
Protože Bůh láska jest, jak je napsáno za mnou.

Obrazy byly vytvořeny přímo pro tento prostor, tento kostel, tento stánek Boží, místo, kde se setkávají dva neb tři ve jménu Hospodinově, ve jménu JK.
Obrazy jsou nyní na svém místě. Jsou doma. Jsou teď a tady.

Petr Turecký, listopad 2010
kostel Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Zpět